Chongqing – třetí největší město Číny

Chongqing – třetí největší město Číny

Na jihozápadě Číny, se na poloostrově na soutoku Dlouhé řeky a řeky Jialingjiang, rozkládá město Chongqing, které je domovem pro cca 12 milionů obyvatel. V celé městské aglomeraci pak žije až 31 milionů obyvatel. Chongqing je tak považováno za třetí největší a také nejrychleji rostoucí město v Číně.

Přístav Chongqing zde byl údajně založen již v roce 1000 před Kristem a měl sloužit jako hlavní město záhadného státu Ba. Kvůli kopcům, které město obklopují, se mu říká také Schancheng – Horské město. Město patří k tzv. „třem pecím“ v údolí Dlouhé řeky. Takto jsou označována města s nesnesitelnou letní vlhkostí, která navíc trápí také značně znečištěné ovzduší. V roce 1997 se Chongqing stal správním střediskem nové samosprávné oblasti zvané Chongqing Shi. 

V Chongqingu se nachází jen několik málo památek, hlavním důvodem návštěvy tak může být trajekt, který odtud vyplouvá po proudu Dlouhé řeky směrem ke třem soutěskám Qutangxia, Wuxia a Xilingxia. Během plavby se mohou lidé kochat mírně zvlněnou zemědělskou krajinou v okolí města Chongqing, která fascinuje svou všedností. Nikdo by proto nečekal, že se dál po proudu nachází divoké a úchvatné soutěsky. 

Přístavní čtvrtí Chongqingu je Chaotianmen ležící na špičce poloostrova. Právě odtud se výletní lodě připravují na plavbu do Východní Číny. Nad soutokem byla v roce 2000 vytvořena vyhlídková plošina, za větrného počasí se z ní naskýtá ohromná podívaná. Když panuje bezvětří, tak je viditelnost často snížena hustým smogem, který zakrývá celé město. Ve městě můžete navštívit minský chrám Luohansi, který se proslavil síní plnou „luohanů“. Jinak se jim říkalo také „arhati“ a byli to světci, kteří svými zásluhami dosáhli nirvány. Především v čínském buddhismu se objevuje skupina 16, resp. 18 Arhatů, kanonizovaných světců, kteří byli pokládáni za vrstevníky Buddhovy. K oněm 18 luohanům si Číňané přidali stovky dalších, včetně buddhistických postav, lidových hrdinů a dokonce i taoistů. V síni je tak umístěno 524 soch v životní velikosti. Některé mají v obličeji vyrovnaný výraz, jiné mají obličeje zpitvořené. Nejsnadněji jde poznat komický vesnický hrdina Ji Gong stojící u východu.

V centru Chongqingu se tyčí pomník Vítězství. Jde o jednoduchou hodinovou věž připomínající porážku vojsk Kuomintangu komunisty v roce 1949. V okolí se rozprostírá rušná obchodní čtvrť. Pokud se zajímáte o historii, můžete ve městě navštívit Chongqingské muzeum, které uchovává bohatou sbírku předmětů objevených v hrobkách Východních Hanů z lokalit v Sichuanu. Zlatým hřebem zdejších sbírek je 12 metrů dlouhý vlys s vojáky a válečnými vozy míjejícími bavícího se šlechtice. V horním patře je pak možné si prohlédnout výstavu rakví ve tvaru lodí, které pocházejí z období Ba, tedy asi z roku 500 před Kristem. 

Výraznou dominantou města je 65 metrů vysoká rotunda známá jako Velká síň lidu. Byla postavena v roce 1954 jako konferenční sál připomínající důležitost Chongqingu v dobách války. Budově se 4200 místy k sezení byl předlohou chrám Nebes v Pekingu. Dnes budova slouží jako Hotel lidu a občas se zde konají koncerty. Stavba má poměrně zdobný exteriér, je doplněna třístupňovou modrou přečnívající střechou a červenými pilíři. Mezi moderními budovami v okolí tak opravdu vyniká. 

Asi 5 km jihovýchodně od centra města se nachází Stilwellovo muzeum, které sídlí v bývalém domě generála Stilwella žijícího v letech 1883 – 1946. Mezi lety 1942 až 1944 působil jako velitel amerických vojsk a Čankajškův náčelník generálního štábu čínské armády. Spojené státy tehdy pomohly Číně zvítězit nad Japonskem, největší zásluhu na tom měl právě Stilwell. Mezi exponáty muzea si můžete prohlédnout mapy a fotografie nebo expozici o legendárních Létajících tygrech, což byla skupina dobrovolných amerických bojových pilotů. V muzeu si dnes můžete dokonce zakoupit trička s logem Tygrů. 

Při toulání Chongqingem určitě narazíte také na skupinu bíle omítnutých domků, známých pod názvem Hongyancun. Za 2. světové války sloužily jako sídlo vlády jednotné fronty nacionalistů a komunistů. Působilo zde mnoho prominentních lidí, jako například komunistický vůdce Zhou Enlaie a jeho žena Deng Yingchao. Předseda Mao toto místo nakrátko navštívil po kapitulaci Japonců v roce 1945. Tehdy se zde účastnil rozhovorů s vojáky Kuomintangu vedenými Čankajškem. V budovách je nyní umístěna sbírka válečných fotografií. Přitažlivé je také okolí s kopcovitým parkem. 

Před cca 1700 lety byl na břehu řeky Jialingjiang založen Porcelánový přístav Ciqikou. V období dynastie Ming byl známým střediskem výroby porcelánu, dnes je již muzeálním kusem. V původní podobě se podařilo dochovat zdejší uličky i s dlažebními kameny, které jsou lemovány starobylými dřevěnými, vepřovicovými a kamennými domky s tesaným kamenným zdivem, mřížovými okny a střechami z šedých tašek. Objevíte zde asi stovku čajových pavilonů, které k této části města neodmyslitelně patří. Ty nejtradičnější shlíží na řeku a sem tam hostí i operní představení. Porcelán se zde sice již nevyrábí, přesto se Ciqikou stalo útočištěm malířů vyznávajících moderní a tradiční přístup. 

- jap - 

Předchozí články z Číny: 
Most Marca Pola 
Panenské pláže Hainanu 
Xi´an – kde odpočívají bojovníci 
Za čistým vzduchem do Xiamenu 
Harbin - nejchladnější město Číny 

Článek byl zobrazen 9 083 krát.