Přísně Zakázané město

Přísně Zakázané město

V samotném srdci čínské metropole Pekingu se rozkládá tzv. Zakázané město, jehož oficiální název zní Palácové muzeum. Jde o unikátní architektonický komplex, který je typickou ukázkou čínské císařské architektury. Zakázané město je vlastně označením pro císařský palác - Gugong.

Zakázané město leží v bezprostředním sousedství s náměstím Nebeského klidu - Tian'anmen, které nechvalně proslulo krvavými studentskými demonstracemi v roce 1989. Tento ohromný palácový komplex je největším svého druhu na světě, rozkládá se na ploše 74 hektarů a má tvar obdélníku o rozměrech téměř 1 km x 750 metrů. Podél Zakázaného města se táhne desetimetrová zeď s obrannými věžemi a široký vodní příkop, který měl palác oddělit od ostatních částí města.

Rozlehlý palác byl dostavěn v roce 1420 a stal se památníkem dynastické Číny. Svoji funkci plnil od poloviny 15. století do začátku 20. století. Po dobu zhruba 500 let se zde vystřídalo 24 čínských císařů. A proč se městu říká zakázané? V minulosti totiž nebylo přístupné obyčejným smrtelníkům, zdržovat se v něm mohl jen císař s doprovodem, tedy se služebnictvem, konkubínami a hosty. Pokud někdo tento zákaz porušil, byl bez milosti popraven.

Zakázané město se podařilo dochovat ve velmi dobrém stavu. V roce 1949 bylo konečně plně zpřístupněno veřejnosti a roku 1987 došlo k zapsání tohoto komplexu na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. Dnes patří mezi hlavní turistické atrakce Pekingu a je jedním z nejvíce navštěvovaných míst na světě.

Díky umístění ve středu Pekingu byl palác považován za střed vesmíru. Postaven byl tak, aby do posledního detailu splňoval principy yin a yang a symboliku tehdejší čínské kosmologie. Výstavba každé budovy měla svůj numerologický význam, čísla zde tedy hrála důležitou roli. V čínské kultuře je magickým číslem devítka, jelikož jde o nejvyšší jednocifernou lichou číslici. Ve veškerých detailech ve městě se tak vyskytuje číslo devět nebo jeho násobek. Celé město například čítá 9999 místností a dveře, jež byly určeny pro císaře, jsou zdobeny šťastným počtem 81 mosazných hřebů. Jedinou výjimkou je snad pouze síň nejvyšší harmonie, na jejíž střeše je znázorněno číslo deset.

Městem prochází jakási pomyslná osa, na které byly vystavěny nejdůležitější budovy. Kolem ní pak bylo postaveno ohromné množství sálů a paláců pro ubytování a vzdělávání. Jsou uspořádány do bloků, ohraničeny zdmi a odděleny branami a ulicemi. Každá stavba ve městě má určitou barvu, která něco symbolizuje. Žlutá je barvou císařskou, proto mají všechny budovy žlutou střechu. Jedinou výjimkou je knihovna, která má střechu černou – černá barva totiž symbolizuje vodu a ochraňuje knihovnu před ohněm. Modrá barva symbolizuje nebe, zelená buddhistické chrámy a purpurová je barva ohně. Schodiště do chrámů a síní jsou z bílého mramoru.

Hlavní vstup do areálu je přes Vnější nádvoří, které je nejpůsobivější částí tohoto města ve městě. Nachází se zde Polední brána, ze které mohl císař sledovat vojenské přehlídky a obřady. Za ní následuje brána Nejvyšší harmonie a před vámi se otevře ohromné nádvoří, které pojme až sto tisíc lidí. Na něm se nachází vyvýšená trojice síní  - Dokonalé harmonie, Zachování harmonie a Nejvyšší harmonie. Vchody do jednotlivých síní střeží dvojice čínských lvů. Samec tlapou přidržuje kouli a samice bývá znázorněna s mládětem.

Síň Nejvyšší harmonie měla být nejvyšším bodem Pekingu a žádná jiná budova či strom v Zakázaném městě ji nesměla převyšovat. Sloužila k významným obřadům, jako bylo uvádění císaře na trůn, k přijímání návštěv a konání hostin. Uvnitř se pod barevným stropem nachází nádherně zdobený trůn. U schodiště před chrámem byly pro případ, že by došlo k požáru, umístěny bronzové kotle naplněné vodou z řeky Zlaté vody. Ta teče ze západu na východ přes Zakázané město a překlenuje ji pět mostků představujících pět konfuciánských ctností. Další ochranou před požáry byly sošky střešních strážců, kterých byl vždy lichý počet. Střední rampa schodiště byla zdobená kamennými draky hrajícími si s perlami mezi oblaky a byla vyhrazena pro císaře.

Na východní straně Vnitřního nádvoří se nachází palác Věčné harmonie, kde jsou vystaveny nefritové výrobky, obrazy, emaily, starožitnosti a k vidění je zde také fascinující expozice hodin. Velká část západní strany Zakázaného města je pro veřejnost uzavřena, přístupné jsou jen síně nacházející se směrem na západ od hlavních vnitřních paláců. Jde například o síň Zušlechťování mysli, kde roku 1912 oficiálně abdikoval poslední císař Aisin Gioro Puyi.

Na severní straně města se nachází malá Císařská zahrada a brána Božské bojovnosti, kterou se dostanete zpět do ulic Pekingu. Zahrada byla založena za vlády mingského císaře Yongleho a je poseta pavilony, chrámy a síněmi. K těm nejkrásnějším patří pavilon Tisíce podzimů a Deseti tisíc pramenů s kruhovou střechou. Uprostřed zahrady se nalézá síň Císařského klidu. Z vyhlídkového pavilonu se pak naskýtá pěkný výhled na zahrady, ale i dál na paláce.

- jap -

Předchozí články z Číny:
Pekingská kachna
Xian - za Terakotovou armádou čínského císaře
Snová krajina řeky Li

Článek byl zobrazen 13 778 krát.