Aveiro – město kanálů

Malé přístavní město Aveiro situované ve středním Portugalsku, v krajině plné zátok, říček, kanálů a můstků, patří mezi nejpříjemnější portugalská města. Místní turistickou atrakcí je projížďka kanály na barevných člunech, svou podobnost s italskými Benátkami tak Aveiro nezapře.

Aveiro bylo v minulosti velkým námořním přístavem, má tak velmi bohatou a dlouhou historii. O zdejších solných pánvích se zmiňovala již poslední vůle hraběnky Mumadony v roce 959 po Kristu. Do 16. století se Aveiro rozvinulo ve významné středisko, které bohatlo především z obchodu se solí a prodejem tresek, které rybáři lovili u Newfoundlandu. V roce 1575 bylo město zničeno silnou bouří, vytvořil se obrovský písečný přesyp a město ztratilo svůj jediný přístav. Až v roce 1808 přišla další velká bouře a lagunu opět obnovila.

V současnosti je Aveiro obklopeno průmyslovými závody a sídlí zde významná univerzita. Také dnes jsou zde k vidění běloskvoucí solné doly, modrá laguna, písečné duny v přírodní rezervaci São Jacinto a rostlinstvo mnoha ostrůvků roztroušených v okolí laguny a ústí řeky. Voda je zkrátka dominantním rysem města i jeho okolí, záliv a kanály propůjčují Aveiru osobitý ráz.

Branou do města je hlavní vodní kanál Canal Central, který je lemován secesními paláci a dalšími skvostnými ukázkami různých portugalských architektonických stylů. Pohled na kanál oživují barevné loďky zvané „moliceiros“, které kdysi sloužily ke sběru mořských chaluh pro zemědělské účely, dnes však nabízejí výlety po kanálech rušného centra města. Díky nim si můžete prohlédnout solné doly, přírodu a zvířata, která žijí na ostrovech a v okolí ústí. Okolo vodních cest jsou rozesety tzv. pastelerias nabízející zdejší specialitu, aveirský dezert „ovos moles“ (doslova „měkká vejce“). Jde o žloutky obalené v cukru ve tvaru ryby nebo sudu. Tento prastarý recept pochází od jeptišek.

Mezi Canalem das Pirâmides a Canalem de São Roque jsou vklíněny pěkné bílé domky aveirských rybářů. Díky nim každé ráno ožívá trh Mercado do Peixe, kde draží své noční úlovky. Pokud se vydáte jižně od náměstí Praça Humberto Delgado, narazíte na hlavní historické budovy Aveira. Dominantní je kostel Misericórdia pocházející z 16. století, jehož velkolepý manýristický portál lemují dlaždice azulejos. Kostel stojí na náměstí Praça da República, stejně tak jako okázalá radnice Paços do Concelho z 18. století. Ta se pyšní charakteristickými toskánskými pilastry. Nedaleko od ní stojí skromná aveirská katedrála São Domingos z 15. století. Její barokní průčelí zdobí postavy Tří Grácií z roku 1719. Jestliže budete pokračovat od katedrály ještě dále na jih, dojdete až ke kostelu Igreja das Carmelitas, jehož hlavní loď a kněžiště jsou dekorovány malbami s výjevy ze života reformátorské karmelitky svaté Terezy.

V bývalém klášteře Mosteiro de Jesus dnes sídlí Museo de Aveiro shromažďující památeční předměty uctívající svatou Joanu, která zemřela v roce 1490. Joana byla dcerou krále Alfonse V. a v roce 1472 se uchýlila do tohoto kláštera, aby zde strávila zbytek svého života. V roce 1693 byla prohlášena za blahoslavenou. Muzeum ukrývá také její mramorový barokní náhrobek. Ve zdejší kapli si můžete prohlédnout malby z 18. století, na nichž jsou vylíčeny výjevy z jejího života. Každého jistě zaujme také podobizna princezny Joany ve dvorském oděvu z 15. století. Součástí muzea je také pozlacené kněžiště z let 1725 – 1729, klášterní chodba z 15. století, zdobený refektář, vedle něhož najdete gotický náhrobek rytíře doma Joãa de Albuquerque.

Nedaleko města se na ploše 65 km čtverečních rozprostírá laguna Ria de Aveiro, která je téměř 50 km dlouhá. Táhne se od Furadoura kolem aveirských solných pánví a přírodní rezervace Reserva Natural das Dunas de São Jacinto až po středisko Costa Nova. Součástí rezervace jsou pláže, duny, lesy a také laguna, která je domovem pro velký počet ptačích druhů. Své kolonie zde mají hlavně ostralky štíhlé a jestřábi. Pár kilometrů na jih od města Aveiro můžete navštívit ještě Námořní muzeum Ílhavo a známou portugalskou továrnu na porcelán s názvem Vista Alegre, jejíž tradice sahá do roku 1824.