Longmenské jeskyně

Longmenské jeskyně

Severně od Pekingu se na přibližně kilometr dlouhém úseku na pravém břehu řeky Yi soustřeďuje na 2000 jeskyní a výklenků, ve kterých je seskupeno více než 100 tisíc plastik a soch Buddhy. Tento unikátní soubor náboženských skulptur je vrcholem sochařského buddhistického umění v Číně a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Vznik jeskyní se datuje do doby, kdy buddhističtí panovníci dynastie Severní Wei, jež vládla v letech 386 – 534 po Kristu, přestěhovali své sídelní město z Datongu do Luoyangu. Mnohé další jeskyně pak přibyly za vlády dynastií Sui a Tang, zejména v době, kdy usedla na trůn tangská císařovna Wu Zetian. Jistý útlum byl zaznamenán v době protibuddhistických čistek. Vedle eroze se na dnešním stavu soch podepsali západní lovci suvenýrů v 19. a 20. století. Další rána přišla v podobě revolučních Rudých gard, které během Kulturní revoluce zničily mnoho památek. Vandalové mají na svědomí velké množství bezhlavých soch, které dnes místu navozují ponurou atmosféru. I tato torza soch jsou však dnes udržována v dobrém stavu. Jednotlivé hlavy dnes zdobí mnoho veřejných a soukromých sbírek v Evropě a severní Americe. Komplex se nachází asi 13 km od města Luoyang. 

Prohlídku je dobré začít u Jeskyně lotosového květu, která byla vyhloubena kolem roku 527. Jako jedna z mála vznikla jako celek a nebyla v dalších letech již upravována. Název získala podle kamenného lotosového květu, jenž se nachází uprostřed klenutého stropu, obklopeného nebeskými nymfami, tzv. „apsarami“. Další jeskyní je Jeskyně desetitisíce Buddhů z roku 680. Jde o typickou jeskyni z období dynastie Tang. Uchovává bezpočet plastik Buddhy a navozuje tak silný dojem přítomnosti tohoto velkého myslitele. Vedle tisíců malých Buddhů, které daly jeskyni jméno, zde naleznete i jednu velikou sochu a dále pak sochy hudebníků. 

Jeskyně Receptů dostala své jméno podle rytin na jejích stěnách. Šlo o recepty na vyléčení mnoha nemocí a zdravotních problémů. V průběhu 150 let recepty přibývaly a jsou tak zosobněním jedinečných záznamů o typologických změnách v průběhu času. Tři Binyangské jeskyně byly dokončeny kolem roku 523 po Kristu. Práce byly započaty za dynastie severní Wei a probíhaly celkem asi 24 let. Nalézají se nejblíže ke vstupu do areálu. 

Příkladem stylu období Tang je jeskyně Fengxiansi, která je ze všech zdejších jeskyní největší. Zrodila se v roce 675 po Kristu a hlavní stěnu zdobí pět obrovských buddhistických plastik. Ústřední postavou je zakladatel buddhismu Šákjamuni, kolem kterého byly vytesány ještě 4 postavy „ánandů“ neboli žáků, pocházející z období dynastie Severní Wei. Spolu se sochami na bočních stěnách symbolizují tato seskupení Buddhu minulosti, současnosti a budoucnosti. 

Kdysi se v jeskyních Binyang nacházely ještě dva rozměrné reliéfy císaře a císařovny uctívajících Buddhu, ale ve 30. letech minulého století byly uloupeny a dodnes o ně pečují muzea v USA. V jižní Binyangské jeskyni však můžete obdivovat několik krásných plastik pocházejících z roku 641. Postavy vynikají klidným výrazem a jsou skvělou ukázkou přechodu mezi vážným, strohým uměleckým stylem dynastie Severní Wei a živým naturalismem doby Tang. 

- jap - 

Předchozí články z Číny: 
Chongqing – třetí největší město Číny 
Most Marca Pola 
Panenské pláže Hainanu 
Xi´an – kde odpočívají bojovníci 
Za čistým vzduchem do Xiamenu 

Článek byl zobrazen 6 182 krát.