Velký Buddha „Dafo“
V čínské provincii S´-čchuan, která sousedí s Tibetem, je velmi rozšířený buddhismus. Důkazem toho je kolosální, 71 metrů vysoká socha Velkého Buddhy – čínsky Dafo, která je vytesána do pískovcové stěny kopce Lingyunshan, jež se zvedá nad zrádným soutokem řek Min, Daduhe a Qingyijiang.
Mezi zajímavosti kraje řadíme například necelé 3000 metrů vysokou horu E-mej, která patří mezi čtyři nejvíce uctívané posvátné buddhistické hory v Číně. Na jejím úpatí vyrostla řada klášterů a nedaleko nejdeme také sochu obřího sedícího Buddhy z Leshanu, který je se svou výškou 71 metrů největší sochu sedícího Buddhy na světě. Její vznik se datuje do 8. století našeho letopočtu a odhaduje se, že její stavba trvala kolem devadesáti let.
Socha byla vytesána do skalního masivu hory Lingyunshan za dynastie Tchang, která vládla v letech 618 – 907. Organizátorem celé výstavby se v roce 713 po Kristu stal mnich Haitong, který pro stavbu záměrně vybral soutok tří řek, aby Buddha chránil projíždějící lodě před jejich rozbouřenými vodami. Zároveň byl natolik obezřetný, aby si uvědomil, že díky opadající kamenné drti vzniknou písčiny. Buddhu měl před erozí proto ochraňovat drenážní systém a dřevěný kryt. Kryt byl však za dynastie Jüan stržen a kanály odvodňovacího systému byly časem zaneseny. Socha začala erodovat a vytvářely se na ní trhliny, které byly postupně zaplněny vegetací. Na sousedním pahorku Wyuoushan a kolem sochy během dalších staletí vyrostly četné chrámy.
Celá tato oblast byla v roce 1996 zařazena na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. Až ve druhé polovině 20. století byly na soše konečně započaty rozsáhlejší rekonstrukce. V současnosti se socha musí restaurovat co deset let, okolní vegetace je neústupná a společně se znečištěným ovzduším ji značně poškozuje. Abyste měli představu o velikosti sochy, tak ušní boltec sochy měří 10 metrů, šíře ramen dosahuje 28 metrů, nos je dlouhý 5,6 metru a nehet malíčku je tak velký, že se na něm pohodlně usadí dospělý člověk. Hlava Buddhy je vysoká 14,7 metrů, široká 10 metrů a celá je pokryta celkem 1021 krátkými, zakroucenými, černě zbarvenými vlasy. Při detailním pohledu shora spatříte pozůstatky odvodňovacího systému. Po pravé straně sochy je pak umístěno dlouhé, terasou zakončené schodiště, po kterém prakticky každý den stoupá mnoho turistů.
Nad Buddhou je v pěkném chrámu Jiazhou Huayuan situováno muzeum, které pomocí zajímavých modelů osvětluje celou historii a stavbu Velkého Buddhy. Na severní a jižní skalní stěně okolo sochy se nachází mnoho výklenků s buddhistickými figurami. Sochu se vzdálenějšími chrámy na sousedních kopcích spojuje elegantní a zčásti krytý most Haoshangqiao postavený ve starém duchu. Sousední kopec Wuyoushan byl od Lingyunshanu oddělen kolem roku 250 před Kristem ve snaze oslabit říční proud. Zdejší buddhistický chrám Wuyousi byl založen roku 742 po Kristu. Na pravé straně Lingyunshanu byly objeveny Mahaoské jeskynní hrobky pocházející z doby dynastie Východní Han, jež panovala v letech 25 – 220 po Kristu. Jeskyně jsou ozdobeny výjevy zachycující kavalerii a několik raných buddhů. Byly vyhloubeny pro uložení ostatků místních šlechticů. Celá oblast je hojně navštěvována turisty, kteří se sem dopravují většinou loděmi z nedalekého milionového města Leshan.