Zámek Vranov nad Dyjí je nazýván perlou Podyjí

Státní zámek Vranov nad Dyjí je národní kulturní památkou, která si určitě zaslouží pozornost nejen příznivců historie. Patří totiž k velkolepým světským stavbám středoevropského baroka u nás. Památka je situovaná v západní části Národního parku Podyjí na jižní hranici českého státu přibližně 110 km od Vídně.

Zámek tyčící se vysoko nad řekou Dyje vznikl přestavbou ze zeměpanského románsko-gotického hradu, který byl zmiňován v Kosmově kronice už v roce 1100. Hrad původně patřící znojemským knížatům byl součástí systému opevnění chránícího Moravu proti Rakousům.

Přestavbou hradu získal zámek současnou podobu zásluhou stavebních zásahů hrabat Althannů. Po ničivém požáru v roce 1665 tito majitelé zámku povolali světoznámého dvorního architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Na sklonku 17. století tak vznikl impozantní sál předků a vzápětí byla vybudována zámecká kaple Nejsvětější Trojice. V 18. století pak byla přestavba završena obytnými budovami čestného dvora. Zámek později získali polští Mniszkové a posléze s nimi spřízněná hrabata Stadničtí, kteří drželi zámek až do počátku 2. světové války.

K nejvýznamnějším vlastníkům Vranova patřil starobylý původně bavorský rod Althannů, který se na Moravě objevil v poslední čtvrtině šestnáctého století. Po bitvě u Jankova v roce 1645 bylo vranovské městečko obsazeno a zpustošeno švédskými vojsky. Posléze se však Švédové vzdali a byli z Vranova vyhnáni císařskými posilami.

Po ničivém požáru v roce 1665 vylidněné a válkou zpustlé panství získávají Stahrenberkové. Ti se zasloužili po více jak šest století trvající stavební historii budovy o následující epochu budování nového barokního zámku. Cílem ctižádostivého majitele říšského hraběte Michala Jana II. z Althannu bylo vybudovat moderní a reprezentativní panské sídlo, k jehož realizaci povolal v té době jednu z největších osobností středoevropského baroka – mladého architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu.

Podle Fischerových plánů je po roce 1687 započato budování monumentálního sálu předků, který je založen na oválném půdorysu a zaklenut kupolí. Nová dominanta přestavovaného zámku je vyzdobena předními umělci své doby – vídeňským sochařem Tobiášem Krackerem a Janem Michalem Rottmayerem. Kracker osadil výklenky při obvodu sálu sochami významných Althannů a Rottmayer je autorem velkorysé alegoricko-mytologické fresky v kupoli. V průběhu osmi let tak vznikl jeden z předních skvostů světské barokní architektury s cílem oslavit hrdou pýchu Althannů – jejich pomyslné i skutečné zásluhy.

Po dokončení sálu pokračuje milovník umění hrabě Michal Jan II. s dalším projektem geniálního Fischera, kterým byla zámecká kaple Nejsvětější Trojce s podzemní althannskou hrobkou. Architektonicky mimořádně hodnotná stavba byla na volné ostrožně postavena za pouhé dva roky (1699-1700). Stavbu tvoří ústřední válcová loď se šesti prostory oválného půdorysu. Její interiér zdobí malby rakouského umělce Ignáce Heinitze z Heinzenthalu. V oválných výplních nad oltáři jsou zpracována témata Nebe, Ráj a Poslední soud a ve fresce kupole je zobrazen rodový patron a ochránce církve archanděl Michael. Kaple měla ideově a harmonicky vyvážit sál předků a svou náplní připomenout pomíjivost bytí, poslední věci člověka i jeho trvání ve věčnosti.

Další významná etapa ve stavebních dějinách zámku Vranov nad Dyjí nastala koncem 18. století, kdy panství zdědil Michal Josef - poslední vranovský Althann. Jeho zásluhou byly interiéry prvního patra vyzdobeny dodnes zachovalými a umělecky zdařilými štukovými a tapetovými dekoracemi a nástěnnými malbami. Poslední majitel nechal také upravit terasovým zahradním způsobem oba pozemky u sálu předků, které zdobí antikou inspirované vítězné oblouky s bustami Sokrata a Pallas Athény.

Klasicismus obohatil nejen samotný zámek, ale i jeho bezprostřední okolí. O změny v tomto stylu se zasloužil nový majitel Josef Hilgartner z Lilienbornu, který získal panství v roce 1793. Členitý a nepravidelně zalesněný terén zde prostupují cestičky, k posezení vybízí antický chrámek, altánky, umělé jeskyně, kamenné lavičky a malé zahrádky. Neschází zde ani sochy a jezírko s vodopádem. Činorodý vlastník nechal upravit také bažantnici, oboru pro vysokou zvěř s loveckým letohrádkem, ale i konírny a vozové kolny před vstupem do zámku.

Zájem dalších majitelů se soustřeďuje i k hospodářskému životu kraje. Organizačně zdatný Stanislav Mniszek v roce 1816 zakoupil do té doby nepříliš prosperující vranovskou továrnu na výrobu kameniny a postupní z ní vybudoval velký závod s keramickou výrobou. Přínosem Mniszků a Stadnických je založení velké knihovny, která svědčí o vytříbeném vkusu majitelů.

Zámecké prostory Vranova nad Dyjí jsou vyhledávány nejen turisty a romanticky založenými svatebčany, ale i filmaři, kteří už zde natočili pohádku Nesmrtelná teta a film Andělská tvář.
Návštěvnické informace

Brány zámku se prvním návštěvníkům letošní sezony otevřou první dubnový víkend, na který připadají velikonoční svátky. Prohlídka sálu předků, kaple a dalších interiérů zámku Vranov nad Dyjí předkládá návštěvníkům ve čtyřech okruzích důkaz vranovského bydlení z přelomu 18. a 19. století. Vozíčkáři se mohou bez potíží zúčastnit prohlídky na třetím, ale i na 1. okruhu, kde je však musí pracovníci zámku přenést přes vstupní schodiště. Bohatě zařízené interiéry přibližují vytříbenou kulturu šlechtického bydlení zámku. Četné ukázky kameniny pocházejí z produkce proslulé místní manufaktury. Zájemci z řad křesťanského společenství mohou Velikonoce oslavit v zámecké kapli, v níž budou slouženy mše.

Odstavení vozidel před zámkem není přípustné. K tomuto účelu poslouží odstavná plocha u silnice na konci obce směrem na Podmýče. Od velké hlídané plochy vede asi 500 metrů dlouhá cesta lesem k hlavnímu vstupu do zámku Vranov nad Dyjí. Pro rekreanty i pro projíždějící návštěvníky zámku je v červenci a srpnu zajišťována kyvadlová přeprava osob několikrát denně kolovým vyhlídkovým vláčkem jezdícím z vranovské pláže přes náměstí až k zámku a zpět.

Na území národních parků moravského Podyjí a rakouského Thayathal platí, že se návštěvníci mohou pohybovat jen po značených turistických stezkách. Pro cykloturisty, pěší a lyžaře jsou mimo jiné k dispozici značené regionální stezky s přechody v Šafově-Riegersburgu, v Podmýčích-Fellingu, ve Stálkách-Heinrichtsreithu a v Čížově-Hardeggu.