Peking pod taktovkou režimu

Peking pod taktovkou režimu

Peking – po Šanghaji druhé největší město Číny je již po staletí jejím kulturním a správním centrem, kde se tísní přes 14 milionů obyvatel. Právě Peking je jakýmsi centrem komunistického režimu, jehož ideologie se odtud šíří do celé obrovské země.

Číňané se tedy snaží, aby byl Peking reprezentativním a moderním městem, které uchvátí každého návštěvníka. Neustále se zde proto budují nové gigantické stavby, jež mají být odrazem úspěšné budoucnosti, a Čína se tak mohla představit světu v tom nejlepším světle.

Foto: Národní stadion "Ptačí hnízdo"

Žádné jiné město na světě neprochází tak razantními a rychlými změnami jako Peking. Takovýto rozvoj bohužel ničí tradiční pekingská místa, která jsou záměrně bourána, aby se uvolnilo místo pro moderní zástavbu. Navíc od doby, kdy byl Peking vyhlášen hostitelem XXIX. letních olympijských her, se rozběhla horečná příprava na tuto jedinečnou sportovní akci spojená s výstavbou mnoha sportovišť. Nově vzniklo 12 stadionů, 11 sportovišť prošlo modernizací, další sportoviště jsou buď provizorní, nebo umístěna mimo hlavní dějiště her. Snad nejvýraznější olympijskou stavbou je Národní stadion, tzv. Ptačí hnízdo nebo Národní plavecký stadion zvaný jako Vodní kostka.

V Pekingu přesto najdete spoustu míst, která vám přiblíží čínskou kulturu a historii. Peking se v dávných dobách honosil přízviskem „císařská metropole“ a z jeho Zakázaného města vládly dynastie Ming a Qing. Ve starém městě se dochovalo mnoho chrámů, paláců a historických uliček, kterým se říká „hutongy“ a již po staletí v nich probíhá život místních obyvatel venku, přímo před vchody domů.

Foto: Letní palác

Jednou z hlavních zajímavostí ležících v srdci Pekingu je Zakázané město (oficiálním názvem Palácové muzeum), které představuje velkolepý architektonický komplex. Palác byl dostavěn v roce 1420 a stal se památníkem dynastické Číny. Areál byl nedostupným sídlem 24 čínských císařů, jež zde vládli po dobu bezmála 500 let. Od ostatních částí města ho oddělovaly mohutné příkopy a hradby. Zdržovat se zde mohl jen císař s doprovodem, ostatní smrtelníci sem měli vstup přísně zakázán. Kdo tento zákaz porušil, byl bez milosti popraven. Vystaveny zde byly modlitebny, chámy, svatyně i honosné paláce. Výstavba každé budovy však měla svůj numerologický význam. Jelikož Číňané dodržují harmonii mezi principy yin a yang, objevují se v detailech staveb čísla. Celé město údajně čítá 9999 místností a dveře, jež byly určeny pro císaře, jsou zdobeny šťastným počtem 81 mosazných hřebů. Dnes celému areálu dominuje Síň Nejvyšší harmonie, která sloužila k přijímání návštěv, a konaly se zde hostiny. Pro veřejnost bylo Zakázané město zpřístupněno až v roce 1949.

V centru moderního Pekingu se rozkládá nechvalně proslulé Náměstí Tian´anmen - Brány Nebeského klidu s mauzoleem vládce a diktátora Mao Zedonga (Ce – tunga). Náměstí už zůstane navždy spojeno s krvavým potlačením studentských demonstrací, které se odehrály v roce 1989. Komunistická vláda tehdy tvrdě zaútočila proti náznaku revoluce a nespokojeným čínským občanům, převážně tedy studentům a intelektuálům. Na Náměstí Tian´anmen v roce 1949 vyhlásil vůdce Mao Čínskou lidovou republiku. V čele náměstí stojí nejznámější pekingský symbol - rudá Brána nebeského klidu, na které je umístěn velký obraz Mao Ce – tunga. Celé náměstí je lemováno budovami postavenými v komunistickém duchu a starobylými chrámy, které byly původně součástí městských hradeb, jež byly následně strženy. Kromě Maova mauzolea zde stojí Čínské národní muzeum, pomník lidových hrdinů nebo Velká síň lidu.

Foto: Chrám nebes

Jižně od centra metropole se rozkládá obrovský chámový komplex Tiantan, neboli Chrám nebes, který je typickou ukázkou čínské architektury a harmonie. Areál byl dokončen roku 1420 za vlády dynastie Ming a dnes jej obklopuje rozlehlý stálezelený park umístěný na uměle vytvořeném jezeře. Hlavní chrám nazývaný Síň modliteb za dobrou úrodu je 38 metrů vysoký a zdobí jej zlatá kupole. Pravidelně se zde ještě v dnešní době konají významné náboženské slavnosti. Turisticky přitažlivá je tzv. Zeď ozvěn, která je proslulá svou skvělou akustikou. Traduje se, že když někdo na jedné straně zdi zašeptá, člověk na opačném konci zdi by to měl bez problémů slyšet. Nevýhodou však je, že si tuto pověst v dnešní době již kvůli nepříjemnému návalu turistů nemůžete ověřit. Dalšími významnými budovami stojícími v Tiantanu jsou například Oltář nebes, císařský Letní palác či Palác zdrženlivosti.

Jedinečnou atmosférou na vás dýchne lamaistický chrám Yonghegong, který je jedním z největších klášterů tibetského buddhismu na světě. Chrám je však oproti jiným buddhistickým stavbám poměrně mladý, byl vystavěn až na konci 17. století. Přestože dodnes v chrámu žijí mniši věnující se svým duchovním aktivitám, stal se jednou z nejpřitažlivějších pekingských atrakcí pro zástupy ateistických návštěvníků. Impozantní stavbou je především Pavilón desetitisíců radostí, kde se ukrývá 18 metrů vysoká socha Buddhy vytesaná z jednoho kmene stromu. Tato socha je pro svou jedinečnost zapsaná v Guinessově knize rekordů.

Foto: Peking

Nejkomerčnější a nejméně čínskou ulicí v Pekingu je životem pulzující Wangfujing. Tato hlavní obchodní třída nabízí nepřeberné množství malých i obřích nákupních paláců, restaurací a bank se zástupy Číňanů z vyšších kruhů. Nakoupíte zde opravdu vše, na co si vzpomenete. Mezi největší atrakce však patří večerní trh, kde narazíte na nepřeberné množství tradičních čínských pochutin, které se však Evropanovi mohou někdy zdát až příliš exotické. Ulice Wangfujing však nenabízí jen nákupní možnosti, ale také trochu historie – tyčí se zde impozantní kostel sv. Josefa s překrásným průčelím a třemi kupolemi. Milovníci bujarého nočního života by se měli vydat do čtvrti Sanlitun, kde se nachází největší koncentrace barů a nočních podniků západního stylu.

Z čínského hlavního města je velmi dobře dostupná jedna z nejvýznamnějších památek, která se již stala světovým pojmem a ve spojitosti s Čínou si ji vybaví snad každý. Jde o Velkou čínskou zeď, která je symbolem celé země, a její návštěvu byste si během pobytu v Pekingu rozhodně neměli nechat ujít. Dostupnost z hlavního města však není jen výhodou, ale také problémem z hlediska vysoké návštěvnosti a všudypřítomných davů turistů.

Foto: Čínská zeď

Vybudována byla za vlády dynastie Ming v době od 14. do 17. století. Táhne se skrz celou severní část země přes pouště, kopce a roviny v délce přibližně sedmi tisíc kilometrů. Mnohé její úseky jsou dnes již narušeny nebo dokonce chátrají. Nejudržovanější částí je Mutianyu v okolí hlavního města Pekingu, která byla dána téměř do původního stavu. Ze zdi se naskýtá překrásný výhled do hlubokých zalesněných zelených roklí. Hlavním úkolem zdi byla v minulosti ochrana Číny před okolními státy, ale ani přes svou mohutnost však nakonec neodolala nájezdům Mongolů a Mandžuů. Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO a od roku 2007 je zařazena na seznamu novodobých Sedmi divů světa.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 7 254 krát.